pondělí 23. prosince 2013

Co že je to zítra za den?

Vánoční svátky už pro mě dávno nejsou jen dárky, protože jsem vyrostl. Každý rok kolem sebe v prosinci vidím jen shon, úprk, snahu udělat to, co jsme minulý rok nestihli a tak dále.
A letos... letos chci svoje Vánoce jinak!
Vánoce jsou pro mě symbolem nejen trávení času s nejbližšími, ale i jakési vzpomínky na ty, kteří už mezi námi nejsou. Většina lidí chodí na dušičky na hřbitov, ale my to máme jinak. Na hřbitov chodíme o Vánocích, protože to jsou svátky klidu a míru a myslím si, že je to tak lépe. Božský klid a mír je to jediné, co si ti tam nahoře zaslouží.
S podivem mnou cloumají emoce, i když jsem je ani neznal. Přesto jsou to lidé, bez kterých by nevznikl můj život a kteří se třeba zasloužili i o jiné věci. Třeba rodinné sídlo nebo chata, kam stále jezdím.
Čím jsem starší, tím více vnímám odkaz minulých generací a dávno zapomenutých časů a tím víc se k nim cítím blíž.
A dále se za ničím nehoním. Relaxuji. Není to proto, že jsou prázdniny, ale díky té atmosféře, kterou nemám každý den. Sice si v pokoji uklidím, ale dál jen nasávám vůně františků a purpur, světla pronikající studeným vzduchem a vůně syrových kaprů.
Vánoce si nesu v sobě.
Veselé všem!

A pardon za tak filosofický a duchovní text..

Žádné komentáře:

Okomentovat