Mentální exil

Občas se tak stává, že nadejde čas voleb a Kubásek každej den kouká na ty hloupý billboardy s ksichtama, co říkaj, že by nám chtěly panovat. Většina normálních lidí je už k volbám apatická, což sice není dobře, ale je to alespoň pochopitelné.

Já jsem ale povýšil ještě o pár úrovní, takže se v tyto krásné časy stěhuji do takzvaného mentálního exilu. To je vlastně taková malá dovolená pro můj mozek. Fyzicky se nacházím ve škole, v práci, v hospodě či doma, duševně se však stěhuji do jiných krajů. Takže zatímco kráčím středem města, před očima vidím pouze pláže, lesy a hory.

A ne že by mě nezajímalo, co se děje v politice; naopak rád o tom debatuji a volím. Problém totiž není v tom, že politici jsou špatní. Vezměme v úvahu to, že každý poslanec či zastupitel je vyslancem lidu a přesně takového, jaký je, jsme ho zvolili. Rovný díl zodpovědnosti za naši zemi spadá na nás na všechny a na zvolné, kteří se musejí ubránit nutkání zneužívat svých pravomocí.

A já chodím do mentálního exilu i z důvodu toho, že se mi hnusí, jak se někteří lidé chovají nezodpovědně k naší vlasti. Nestojí si zatím, koho zvolili a jen nadávají na všechno, co se politiky jen málo dotýká. Zkuste se zamyslet, jestli celá tahle prolezlá země není trochu ve vašich rukách…

Takže zatímco vy nadáváte u piva, jak tragicky to zase dopadlo, já se procházím u fjordu v Norsku a doufám, že všechny ty billboardy brzo zmizí a budu se moci vrátit z emigrace.