Nedávno jsem se seznámil s bubeníkem z jedné slavnější kapely (radši nebudu jmenovat), která objíždí festivaly, vydává desky... je na úrovni!
Tak nějak jsme se trochu bavili a po chvíli on suverénně prohlásil, že od svojí kapely by si nepustil jedinou písničku.
Neptal jsem se proč; spíš jsem o tom přemýšlel. Je jasný, že mu z toho jde hodně peněz, ale ta hudba ho nebaví. Prošel si už několika známějšími kapelami a netroufnu si hádat, jestli tam ho to bavilo.
Samozřejmě chápu, že když přijde nabídka hrát ve slavný kapele, mít koncerty, peníze a tak dále, je to velké lákadlo. Ale na úkor čeho? Ne na úkor hudby, tu už mu skládají jiní, ale na úkor toho pocitu, že člověk dělá něco, co ho srdcem baví a že se realizuje. Já měl možná taky takové období, nicméně teď prohlašuji, že bych nedokázal hrát v kapele, k jejíž hudbě bych neměl vztah.
Asi je ve světě hodně hudebníků, kteří už hudbu neberou jako smysl života a seberealizaci; berou ho jako práci, jako zaměstnání. nechodí na zkoušky s pocitem zahrát si, pobavit se. Chodí tam, aby si odbyli pár hodin cvičení s tím, že hudbu jim dělá producent, bubeník do toho nemá co mluvit, pak jde na koncert, odehraje a dostane love na měsíc života. Jo, třeba má vztah ke svému nástroji, baví ho na bicí hrát. Ale myslím si, že s žánrem hudby co hraje to má hodně společného a že člověka prostě musí naplňovat obojí.
Upřímně, je mnohem dál než já. Ale vlastně ho lituji, protože dělá něco, co ho asi úplně nenaplňuje. Je to na jednu stranu lákavá představa, ale já vždy věřil, že rocker se pozná srdcem. A věřím v to pořád!
Tak nějak jsme se trochu bavili a po chvíli on suverénně prohlásil, že od svojí kapely by si nepustil jedinou písničku.
Neptal jsem se proč; spíš jsem o tom přemýšlel. Je jasný, že mu z toho jde hodně peněz, ale ta hudba ho nebaví. Prošel si už několika známějšími kapelami a netroufnu si hádat, jestli tam ho to bavilo.
Samozřejmě chápu, že když přijde nabídka hrát ve slavný kapele, mít koncerty, peníze a tak dále, je to velké lákadlo. Ale na úkor čeho? Ne na úkor hudby, tu už mu skládají jiní, ale na úkor toho pocitu, že člověk dělá něco, co ho srdcem baví a že se realizuje. Já měl možná taky takové období, nicméně teď prohlašuji, že bych nedokázal hrát v kapele, k jejíž hudbě bych neměl vztah.
Asi je ve světě hodně hudebníků, kteří už hudbu neberou jako smysl života a seberealizaci; berou ho jako práci, jako zaměstnání. nechodí na zkoušky s pocitem zahrát si, pobavit se. Chodí tam, aby si odbyli pár hodin cvičení s tím, že hudbu jim dělá producent, bubeník do toho nemá co mluvit, pak jde na koncert, odehraje a dostane love na měsíc života. Jo, třeba má vztah ke svému nástroji, baví ho na bicí hrát. Ale myslím si, že s žánrem hudby co hraje to má hodně společného a že člověka prostě musí naplňovat obojí.
Upřímně, je mnohem dál než já. Ale vlastně ho lituji, protože dělá něco, co ho asi úplně nenaplňuje. Je to na jednu stranu lákavá představa, ale já vždy věřil, že rocker se pozná srdcem. A věřím v to pořád!
Žádné komentáře:
Okomentovat