Ať byl, kdo byl

Václav Havel možná byl reformním komunistou, možná byl utopistou, a možná byl jen levicově založeným liberálem s odporem k politickým stranám (Klaus, Zeman, Sobotka).

Pro nás ale má být důležitý on jako SYMBOL boje za svobodu.

On, jakožto ikona moderní historie, má být ten, který lidi sjednocuje v boji za ideály. Možná se někdo vysmívá s tím, že „pravdoláskařství“ je pouze prázdný pojem. Není. Je mnohem hlubší, než se může na první pohled zdát. A i když se svět, ve kterém pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, zdá být sebevíc utopický, my se nesmíme prostě smířit s tím, že neexistuje. Za to, kde opravdu chceme žít, musíme i bojovat a Václav Havel je jedním z nejsilnějších spojovacích ideálů, který i kdyby načerno lovil ryby a porušoval tak zákon, naší společnosti dokázal změnit myšlení do fáze, kdy nejsme jen tupé stádo ovcí, ale lidé s vlastním názorem a ještě ke všemu se nebojíme dát jej najevo!

A kdo společnost rozděluje? Ti, co znehodnocují jeho památku! Ti, kteří říkají, že Václav Havel byl de-facto nikdo. A to nám může leda ubrat síly do boje. A to oni chtějí. Chtějí z nás znovu stádo ovcí. Nedovolme to. Zůstaňme svobodní a pokračujme v odkazu těch, kteří nám to všechno vybojovali.

Každopádně, ať byl, kdo byl, nezpochybnitelné je, že díky jeho odkazu my máme stále co říci a my máme stále za co bojovat!

Mluv, Emane!

Ještě pár slov, pár sprostých slov do éteru a nezbude z tebe dočista nic, Emane. Ještě pár odvážných výkřiků do tmy. Dostáváš se do nelehké situace; jsi nasrán. Chceš být diktátorem, chceš vládnout lidu a málem se ti to povedlo. Ale pokazil sis to sám, Emane. Rád kritizuješ a rád se stavíš nad ostatní. Všichni jsou si rovni, ale někteří…

Rádi posloucháme tvé peprné výrazy, tvé neslušné urážky těch, kteří se ti nelíbí. Ale to, Emane, že máš nějakou funkci, to ti kurva nedává možnost odsuzovat lidi víc než kdokoliv jiný. Jenom tvá slova jsou bohužel víc slyšet. Uvědom si laskavě, že vše, co řekneš, může být použito proti tobě.

A proto, Emane, mluv dál; mluv víc; víc kritizuj; a hlavně, Emane, hlavně víc urážej. A neslušně. Vždyť všechny ty kundy a hovada si to přece zaslouží.

Ještě pár slov, pár sprostých slov, a tam, kde teď jsi, už dlouho nebudeš. Spravedlnost má sice krátké ruce, ale i ty krátké ruce na tebe mohou dosáhnout, Emane.

Ještě pár slov, pár sprostých slov, ty odejdeš, už o tobě nikdo nikdy neuslyší a my budeme spokojený, že jsi pryč.

Protože v takovéhle pozici se jako ty může chovat jenom opravdová KURVA!

Mentální exil

Občas se tak stává, že nadejde čas voleb a Kubásek každej den kouká na ty hloupý billboardy s ksichtama, co říkaj, že by nám chtěly panovat. Většina normálních lidí je už k volbám apatická, což sice není dobře, ale je to alespoň pochopitelné.

Já jsem ale povýšil ještě o pár úrovní, takže se v tyto krásné časy stěhuji do takzvaného mentálního exilu. To je vlastně taková malá dovolená pro můj mozek. Fyzicky se nacházím ve škole, v práci, v hospodě či doma, duševně se však stěhuji do jiných krajů. Takže zatímco kráčím středem města, před očima vidím pouze pláže, lesy a hory.

A ne že by mě nezajímalo, co se děje v politice; naopak rád o tom debatuji a volím. Problém totiž není v tom, že politici jsou špatní. Vezměme v úvahu to, že každý poslanec či zastupitel je vyslancem lidu a přesně takového, jaký je, jsme ho zvolili. Rovný díl zodpovědnosti za naši zemi spadá na nás na všechny a na zvolné, kteří se musejí ubránit nutkání zneužívat svých pravomocí.

A já chodím do mentálního exilu i z důvodu toho, že se mi hnusí, jak se někteří lidé chovají nezodpovědně k naší vlasti. Nestojí si zatím, koho zvolili a jen nadávají na všechno, co se politiky jen málo dotýká. Zkuste se zamyslet, jestli celá tahle prolezlá země není trochu ve vašich rukách…

Takže zatímco vy nadáváte u piva, jak tragicky to zase dopadlo, já se procházím u fjordu v Norsku a doufám, že všechny ty billboardy brzo zmizí a budu se moci vrátit z emigrace.

Pseudosláva

Znám (neosobně) jednoho člověka, který byl zakládajícím členem nyní celosvětově známé a slavné kapely X. Z kapely ale odešel ještě předtím, než vůbec vydali první CD.
Na jeho facebookovém profilu však neustále sdílí jedno jediné demo, které s kapelou nahrál.
Jedna ze dvou stěžejních otázek tohoto příspěvku: Je ten člověk opravdu slavný? Je vůbec "správné", že se takhle chlubí?
Můj názor se kloní spíše k tomu, že takhle to být nemá. Jde jen o jakési sebezviditelňování.
Avšak pozor! Stala se věc, která můj názor poněkud otočila, či spíše vyrovnala.
V rámci slavné a úžasné IceBucketChallenge totiž natočil video, kde si vyklopil na hlavu kýbl s ledovou vodou, a v příspěvku s videem nominoval "všechny fanoušky kapely X po celém světě".
Co je na tom zajímavé, že tímto udělal více, než stávající členové kapely, kteří se tohoto neúčastní. V tomto případě tedy tahle pseudosláva slouží něčemu dobrému a pomáhajícímu, ne? (Toto je ta druhá stěžejní otázka).

Zbývá jedna poznámka k ALSA, což je nadace, která sbírá peníze na výzkum nemoci. Nutno zmínit, že v minulém roce vybrali cca 650 milionů korun a celých 240 milionů padlo na výplaty. A to jsme, prosím, v Americe. 10 nejvyšších představitelů si rozdělilo 38,1 milionu korun a já se znechuceně táži, co je tohle za neziskový sektor?
A znovu opakuji, jsme v Americe, kde dobročinnost patří mezi ukazatele postavení člověka a podobně. U nás se takovéhle svinstvo děje pořád (avšak evidentně v menším měřítku). Například benefiční koncerty, kdy se mezi 8 kapel rozdělí skoro půl milionu. Ti, kteří to vědí, jsou nejspíše stejně znechuceni a nadávají na způsob hospodaření většiny neziskovek, avšak na druhou stranu můžeme být rádi, že to není tak hrozné.
A upřímně, není špatné mít v neziskovce výplatu (byť menší, než v zaměstnání)! Jde o to dělat něco dobrého, aniž by hlavní motivací byl zisk - a zisk a mzda jsou sakra rozdílné pojmy!

Tak žiju na zápraží...

A jak jde sakra tohle dohromady?
Mnozí z vás mě znáte natolik, abyste také znali takovou tu mojí oblíbenou otázku "Co je za Chodovem?" - "Záchodov."
Protože se Kubásek rozhodl stát se vidlákem, co chodí na vesnický diskotéky, poslouchá agrometal a hraje fotbal v osadním klubu a tak dále.
No a právě díky tomuhle jsem získal dva zajímavé poznatky: Ona ta vesnice je strašně fajn, protože je tu takovej klid a pohoda, i když doprava je na houby. No a za druhý, že stejně tak jako za Chodovem je Záchodov, tak za Prahou je Zápraží.

A to že je komín na hovno, občas nejde bojler nebo dokonce přestane téct voda, nemám dřevo a vstávám o půl hodiny dřív? Vždyť je to jedno, stejně to za to stojí..

Takže první příspěvek z domu bez internetu máte za sebou.

Je libo?

Dvorce jsou dobrý! Samozřejmě nemyslím tu tramvajovou zastávku, ale i kdyby, aspoň si vždy můžete říct:

"Je libo sedumnáctku nebo trojku?"

Skoro Sofiina volba.

Čínská polívka

Čínská polívka je naprosto super jídlo a tak nějak předurčuje v mojí mysli, že věci z Číny jsou možná šmejd, ale za ty peníze je to docela dobrý. Vždyť za 5 kaček si lepší jídlo nepořídíte (normální instantní polívky jsou totiž hnus, v čínských jsou aspoň ty nudle…). No a v čem je jádro pudla. Analogicky jsem si řekl, že když si budu chtít koupit sluchátka, který nebudou nic moc a vystačej mi na cestu domů autobusem, tak že čína bude dobrý řešení. 25 korun mi připadalo jako fér cena, takže jsem zaplatil a že je vyzkouším. Hodil jsem si jedno sluchátko do ucha a s uspokojivým (ne nadšeným) pocitem jsem sluchátka zase vypojil. Chyba! Ono totiž to druhé sluchátko, které jsem nekontroloval, nefungovalo, jak jsem později zjistil. Takže pokud budete někdy kupovat sluchátka o číňanů, kupte rovnou dvoje a rovnou i jackovou rozdvojku. Jedině tak jsou sluchátka stereo. A cena bude pořád celkem nízká... I když nikdy nevíte, jestli si ty dvoje sluchátka nebudete kupovat každej den.

Ještě jsem si vlastně vzpomněl, že na těch sluchátkách bylo napsáno BASS. 

Doteď nevím, co to asi mělo znamenat…

Dialog

"Top si."
"Co psi?"
"Top si, říkám."
"Ale jaký psi?"
"Jéžiš, aby sis v pokoji topil?"
"A co mám pít?"
"TO-PE-NÍ!"
"Jako těch psů?"
"Je zima, musíš si v pokoji zatopit..."
"Jako horkou vodou? A to v tom pokoji mám pak plavat?"

Druhý konverzant už trochu ztratil humor a náladu, takže tímto dialog skončil a už jen pár vět na zamyšlení:
Za předpokladu, že věříte, že voda a oheň jsou dva protikladné elementy, můžete souhlasit s hypotézou, že slovo "zatopit" je samo sobě antonymem.
Záleží pouze na kontextu, protože když někdo řekne, že se topí, asi si těžko představíte, jak strká nohy a posléze trup do kamen. Každopádně je to hezká hříčka.

A tímto radši končím, protože se začínám zamýšlet, co jsem topil. Tedy pardon, co jsem to pil.

P.S.: Víte, za jaký tým hraje český hokejový obránce Jakub Kindl?
Přece za Amazon.

Superhero

Myslím, že Rusové si nemohou stěžovat. Mají totiž nejlepšího prezidenta, jakého mohli mít. Pan Putin je totiž posledním žijícím superhrdinou - i ve svém mírně pokročilejším věku je schopen přehrát hokejisty, kteří tvrdě trénovali a hráli 20 let. Jasně, teď už jsou pár let v důchodu, ale pan prezident tréninky nepotřeboval prostě nikdy. A co teprve jeho další úspěchy?! Kdyby se letos přihlásit do Formule 1, určitě by nasázel všem 2 kola. Vždyť už jednou přece trénoval, odjel si pár kol... A to mu stačí, aby byl nejlepší. Je snad nejlepší ruský judista, a tak se také nabízí otázka, jestli celý život vlastně není sportovec a v politice ho pouze zastupuje jeho dvojník. Protože je přece nesmysl, aby stíhal obojí, že?
Každopádně tiše záviďme a doufejme, že si něco vyzkouší i náš pan prezident, když je takový rusofil. Protože to by se o něm teprve psalo ve všech novinách světa...

"Český prezident si vyzkoušel lední hokej. Hned při prvním vstupu na led ale v důsledku virózy upadl a o hůl, kterou měl místo hokejky, si roztrhl třetí bradu..."

Létající bába

Klasicky jsem nastoupil do autobusu a očekával, že mě doveze domů. Řidič ale s někým telefonoval a ukázalo se, že autobus má polámané kolo. Pár zastávek tedy ještě drkotal, a protože šlo o kolo pravé přední, sedačka nad ním se hezky třásla. Seděla na ní taková mladá holka, ale evidentně jí to nevadilo. No a pak, na Budějárně, většina lidí vystoupila. Holka seděla dál. Předníma dveřma se do autobusu začala rvát starší paní, a jak jste už všichni určitě také zažili, začala se domáhat toho jednoho konkrétního místa, ačkoliv celý autobus byl prázdný. Holka asi věděla, že škodolibost je celkem dobrá, takže bábu pustila sednout. Další čtyři minuty byly úžasné, protože bába poletovala od sedačky ke stropu a zase zpátky a já se jen tiše usmíval pod fousy, protože jsem měl pocit, že konečně byl potrestán někdo, kdo něčeho zneužívá. Je jasný, že tý bábě to ve finále asi taky bylo jedno, jen jsem rád, že ty Boží mlýny fakt asi melou a škodolibý smích ve mě zůstává ještě teď!

No a když ten autobusák odstavil na chvíli vozidlo skoro u mě před domem, zašel jsem se ho zeptat, jestli nechce kafe. Ale on prej že se s tím musí dokodrcat až dolů do Dvorců a že děkuje, ale radši pojede. Tak jsem aspoň měl dobrej pocit, že jsem si po tý škodolibosti zase naklonil karmu zpátky.